2. okruh / Casanova

Nová prohlídková trasa byla zpřístupněna v dubnu 2011 a mapuje sběratelské aktivity původních majitelů z rodu Valdštejnů v šesti místnostech severního křídla zámku, kde nově sídlí obnovené zámecké muzeum. Druhou částí prohlídkové trasy je tzv. Biliárové křídlo, ve kterém se dozvíte mnoho zajímavostí ze života na zámku z období pobytu Giacoma Casanovy. Slavný svůdník a světoběžník měl zde svůj služební byt coby společník a knihovník hraběte Josefa Karla Emanuela z Valdštejna, zakladatele zmiňovaného zámeckého muzea. Součástí této trasy je slavnostní schodiště, předsálí, chodby s expozicí grafiky 17. a 18. století a nově instalovanými loveckými trofejemi, Valdštejnské muzeum (Vojenská zbrojnice, Lovecký kabinet, Kabinet porcelánu a fajánse, Kabinet kuriozit, Hudební salonek, Historický salon s výstavou Zámek Duchcov v proměnách času), Biliárový sál, místnosti zámeckého služebnictva (pokoje malíře, hraběcího sluhy a správce) a pokoje Casanovy, který na zámku prožil posledních třináct let svého života (Benátský pokoj, ložnice, Pařížský salonek, zámecká knihovna). Vstup do expozice je možný pouze s průvodcem a každou hodinu, poslední vstup je hodinu a půl před koncem zavírací doby zámku. Prohlídka trvá cca 50 minut.

 

 

 

Soustřeďování různých cenností a pozoruhodných exponátů je na zámku v Duchcově doloženo od 18. století, kdy sídlo rodu Valdštejnů navštěvovali prominentní hosté. Jedním z nich byl například básník Fridrich Schiller, který si zajel na návštěvu do Duchcova v roce 1791 z Karlových Varů, kde se léčil. Již tehdy dal hrabě Josef Karel Emanuel z Valdštejna (1755–1814) pro hosty vystavovat předměty a svazky ze své sbírky, knihovny a archivu. Nešlo o muzeum v dnešním smyslu slova, zmíněné předměty a artefakty si mohli prohlédnout pouze zámečtí hosté. V 1. polovině 19. století se po smrti Josefa Karla muzea ujal jeho bratr František Adam z Valdštejna (1759–1823), který byl známým botanikem. Expozice pod jeho vlivem vzkvétala, muzeum obohatil o sbírku přírodnin, herbářů a minerálů.

 

Podrobnější podobu muzea známe z publikace Průvodce Teplickem, vydaném někdy po roce 1860. Autorem byl F. Czervénka, a z tohoto zdroje víme, že v tuto dobu už byla soukromá valdštejnská expozice zpřístupněna širší veřejnosti. Kromě velkého sálu a přilehlé obrazárny byla prezentována zbrojnice, kabinety porcelánu, umění a antiky, přírodnin, místnost věnovaná hudbě, a knihovna s přibližně 24 tisíci svazky.

 

Toto muzeum existovalo zřejmě až do roku 1921, kdy Valdštejnové prodali zámek okresní správní komisi v Duchcově. Většinu movitých věcí přitom přesunuli na jiná sídla. Zbytky toho, co na zámku zůstalo, byly ve dvacátých letech soustředěny a vystaveny v omezeném prostoru, neboť v tu dobu objekt sloužil pro sociální potřeby obyvatel. Toto české menšinové muzeum vyvíjelo činnost až do roku 1938. V roce 2011 nově zpřístupněné zámecké muzeum je pokračováním tradice expozic na zdejším zámku. Nejde ovšem o kopírování tehdejšího stavu, nýbrž o třetí modifikaci muzea.

 

Nejedná se tedy o rekonstrukci původního stavu, ale o nově vytvořenou expozici především z původních valdštejnských sbírek, které tvoří asi osmdesát procent exponátů. Předměty prošly rozsáhlými restaurátorskými zásahy, ať se jedná o historické zbraně, předměty z porcelánu a keramiky, ojedinělý obraz vyřezávaný z korku, či výšivky nebo vzácný koňský postroj. Výchozí místnost je věnována předchozím dvěma muzeím, které dokumentuje řada fotografií původní valdštejnské i pozdější prvorepublikové expozice. Restaurování místností a předmětů bylo financováno z Fondu pro restaurování movitých kulturních památek Ministerstva kultury ČR; částkou 1,32 milionu korun přispěla společnost Severočeské doly, a.s.

 

 Kabinet porcelánu na historické fotografii z 19. století

 

 

Snad nejočekávanější částí zámecké expozice je Biliárové křídlo, které za původních majitelů Valdštejnů sloužilo jako ubytovna pro zámecký personál. Není se čemu divit. Nejpoutavější příběhy ze života na zámku se vážou právě k pobytu Giacoma Casanovy (1725–1798) a známe je z dopisů, které zde Casanova psal svým přátelům i protivníkům. Kdyby se nebyl Casanova na počátku podzimu 1785 usadil v duchcovském zámku, „Českém Chantilly“ či „Malém Versailles“, jak o něm psal, nebyl by se stal proslulým spisovatelem.

 

V Duchcově u hraběte Valdštejna podle vlastních slov Casanova našel, co do té doby postrádal, totiž stálý příjem, pohodlné obydlí, klid a dobrou knihovnu. Jeho příjem, vyplácený z pokladny fideikomisu, se pohyboval mezi 400 až 600 zlatými ročně, víc dostával už je ředitel panství a inspektor. Bydlení ve dvou pokojících, což bylo výsadou Casanovy oproti ostatnímu služebnictvu, v prvním poschodí zámeckého křídla na prvním nádvoří bylo slušné. Práci v knihovně po něm jeho zaměstnavatel vážně nechtěl. Hrabě Valdštejn byl známý svou výstředností a byl spokojen, že má v době, kdy pobýval v Duchcově, postaráno u svého stolu o dobrou zábavu. Casanova sice začal pořizovat nový katalog knihovny, ale brzy toho nechal. Slíbil napsat „Albertiádu“, epos o životě a smrti slavného Albrechta z Valdštejna (1583–1634), ale Josef Karel Emanuel jeho potomkem stejně nebyl. Není ovšem ráje bez hada, a v Duchcově pili krev Casanovovi hned dva, správce zámku Feldkirchner a sluha Wiederholt; oba byli nakonec propuštěni v červenci 1793. Roku 1787 byl však Casanova podezříván, že se stane otcem dítka, které čekala dcera místního vrátného Dorotka Kleerová. Jak to všechno dopadlo a co všechno Casanova zažil během svého pobytu v Duchcově, dozvíte se na prohlídkové trase. Mimo jiné zde uvidíte i úmrtní křeslo Casanovy, portréty slavného svůdníka, jeho věhlasných přátel a rodiny, či galerii míst, které Casanova během svých cest po Evropě navštívil.

 

Autor utopického románu Icosaméron z roku 1788 byl osvícenec, který věřil v pokrok a sílu rozumu. Jeho hrdinové Eduard a Alžběta v říši Megamikrů nalézají lepší společnost, než byla ta, ve které žil Casanova. Nejen to, oni se snažili v říši Megamikrů zavádět nové vynálezy, jako např. letadlo, automobil a televizor, ale i elektřinu, továrny, laboratoře. To už není společnost feudální, to nejsou manufaktury, které Casanova znal z Horního Litvínova, to je předobraz průmyslové revoluce, ale průmyslové revoluce, která neměla společnost rozdělit na pány a ovládané, nýbrž která měla přispět k odstranění bídy a nemocí a k vytvoření lepší, spravedlivé společnosti. To je Casanova, který je do dneška neznámý, a to je Casanova, který skutečně existoval, a který právě v době svého pobytu v Čechách a v Duchcově se stal významnou postavou světové literatury.

 

Do povědomí světové kulturní veřejnosti se dostal především svým spisem Můj útěk z olověných komor benátských z roku 1788, v níž popsal své nejdramatičtější životní dobrodružství. Věhlas mu vydobyly i mnohosvazkové memoáry Historie mého života, jejichž zásluhou přetrvává pověst Casanovy coby neodolatelného svůdce ženských srdcí. Začal je psát v roce 1790 a pracoval na nich do konce života. To všechno a nejen to napsal Casanova během svého pobytu na zámku v Duchcově. Umírá zde 4. června 1798 a místo jeho posledního odpočinku zůstává zastřeno tajemstvím, stejně jako celý život dobrodruha, mistrovsky popsaný v pamětech. I když se původní náhrobek nedochoval, místo Casanovova pohřbení na místě zrušeného hřbitova u kaple sv. Barbory je dodnes vyhledáváno turisty z celého světa. 

 

Prohlídky II. okruhu začínají ve vstupním vestibulu zámku, kde si Vás ve stanovený čas vyzvedne průvodce a společně vstoupíte na slavnostní schodiště a do předsálí. Poté si prohlédnete Valdštejnské muzeum v severním křídle zámku a osm místností Biliárového křídla. A kdoví, možná cestou potkáte i Casanovu…